pondělí 21. listopadu 2022 v 19:00 hodin
Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci
Kaple Božího Těla, Univerzitní 3, Olomouc
Aristomene Messenio je drama per musica z roku 1670, komponované pro oslavu narozenin královny Marie Španělské. Z opery se zachovalo v soukromé knihovně císaře Leopolda I. pouze particello 1. a 2. aktu. Particello má podobu dvouhlasého výtahu obsahující vrchní melodii a basso continuo. Vícehlasy a sinfonie byly vytvořeny pouze na základě basové linky, podle označení con viole, a 2, a 3 atp. Třetí nedochovaný akt byl rekonstruován na základě libreta uloženého v Knihovně kongresu USA. Z opery uvádíme dvě ukázky: Milostný duet z 1. dějství a scénu se zjevením mrtvé milenky z konce 2. dějství.
Tisi, princ, synáček Alcida: Martin Ptáček – kontratenor
Leucippe, pravá dcera Licisca – později mrtvá vystupuje jako stín: Markéta Israel Večeřová – soprán
Děj opery Aristomene Messenio:
Messenští jsou v kruté válce se Spartou (Lakedainonií). Vyšlou Tisa do Delf s otázkou, co je třeba udělat, aby získali přízeň bohů a zvítězili: musí obětovat pannu. Vylosována je Liciskova dcera Cleta, kterou miluje messenský generál Aristomenes. Ti dva se odhodlají spolu uprchnout. Licisko obviněný z napomáhání v útěku nabízí k oběti druhou dceru Leucippe. Proti tomu se vzepře Tisi, jehož je tato dívka snoubenkou. Prohlásí, že již není panna. Licisko ji v tom okamžiku sám zabije. Tisi zešílí a tančí ve svých představách s duchy mrtvých. Mezitím prchající Aristomenes přepadne několik spartských matrón ve chvíli, kdy přinášejí oběti Cereře. Ty se však brání nástroji, které měly k obětování, zaženou Messenské na útěk a uvězní Aristomena. Antistia, jedna z kněžek Ceres, se do Aristomena zamiluje a pomůže mu uprchnout. Žalostí smyslů zbavený Tisi mezi skalami vzývá podsvětí, aby mu vrátilo Leucippe. Ta se mu ve snu zjeví, chlácholí ho a ukáže mu sochu s podobou Antistie, kterou označí za jeho budoucí manželku. Aristomenes je Spartskými znovu zajat, když čeká u řeky na Cletu. Je odsouzen a svržen do propasti. Když padá, zjeví se orlice a podpírá ho tak, že nedopadne tvrdě do údolí a nezemře. V údolí chytí lišku, která požírá mrtvoly odsouzených. Ta ho nakonec vyvede labyrintem skal na svobodu a vrací se k Messenským. Cleta se rovněž vrací do Messenie, aby byla obětována poté, co byl Aristomenes podruhé zajat. Spatřuje v tom nepřízeň bohů za to, že utekla. Antistia, která uprchla do Messenie před zlobou Sparťanů za propuštění Aristomena, prozradí Messenským, že Kléta byla jako kojenec vyměněna za zemřelé novorozeně Liciskovou manželkou a že pochází ve skutečnosti ze Sparty. Důkazem je medailon s tajným vzkazem. Bohové tedy byli usmířeni zabitím Leucippe, protože Tisi ve snaze uchránit ji před obětováním lhal o jejím panenství. Tisi požádá Antistii o ruku.
Tomáš Hanzlík
Gloria (kantáta pro soprán, saxofon, kytaru, varhany a kontrabas) (1997)
Libreto: Helena Koblischková
Hudba: Tomáš Hanzlík
Osoby a obsazení:
Carlo – Karel Cantanelli, básník, koželuh: Michal Marhold (bas)
Francesco – František Cantanelli, skladatel, novic jezuitského řádu: Ondřej Holub (tenor)
Lóra – Eleonóra, služka, bývalá herečka: Juliana Synková (soprán)
Salomena, majetná vdova z nižší šlechty: Martin Ptáček (alt)
Marie, dcera Salomeny: Markéta Israel Večeřová (soprán)
Vypravěč, Otec Hieronymus, Luigi Cantanelli, slavný herec a principál kočovné společnosti, otec bratrů, Hrabě Špork: Marek Řihák (tenor)
Jezuité, věřitelé, kolemjdoucí, sbory: HiFive – Tereza Gronychová (soprán), Kateřina Motáková (alt), Šimon Hron (tenor), Jan Sítař (baryton)
Damian orchestra:
Martin Stánec – sopránový saxofon
Marek Kubát – elektrická kytara
Kamila Dubská – klavír, varhany
Martin Smutný – klavír
Jakub Knápek – baskytara
Aleš Slaměník – bicí nástroje
Prolog
Exekutorská
Kouzlo
Hrachačka
Preludium a rozhovor
První lekce
Druhá lekce
Bylo jí tehdy čtrnáct let
Jedno téma I.
Co je to opera?
Tak zase nic
Camerata
Jedno téma II.
Missa brevissima (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus, Agnus Dei)
Epilog
Do muzikálu Pudl a Pudr pro Geisslers Hofcomoedianten jsem měl původně psát pouze dvě části, které odkazují k historii hudebního divadla: Co je to opera? a Camerata. Ostatní čísla měl zhudebnit David Hlaváč ve stylu disco. David se však v průběhu příprav inscenace dostal do tvůrčí krize a tak mě principál GH Petr Hašek požádal, zda bych v krátkém čase nezhudebnil i ostatní části s tím, že výslednou popovou aranž dotvoří David Hlaváč. A tak se také stalo. Dnes má za sebou úspěšná komedie řadu repríz a všem toto představení ve Vile Štvanice vřele doporučuji. Důvodů, proč jsem se přesto rozhodl uvést původní znění hudby v koncertní verzi v rámci festivalu Opera Schrattenbach je několik: Jednak během inscenačních zkoušek došlo k vypuštění celé řady čísel, přičemž některá považuji z hlediska hudební závažnosti za klíčová. V příběhu jsem se identifikoval s postavou novice Františka, který hledá svůj hudební styl při kompozici korunovační mše. Ve výsledné inscenaci není jeho utkvělá melodie Mám zrovna v hlavě jedno téma a nemám v srdci klid, ani výsledná Missa brevissima, ze které zaznívají jen kratičké fragmenty. Vypuštěna byla část Camerata, Hrachačka a při novém aranžování odpadly ze všech částí instrumentální citace z Monteverdiho Orfea, které svými neofolklórními parafrázemi symbolizují ono italské semeno v české půdě.
Hudební skladatel a muzikolog Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). V Olomouci založil tři festivaly: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (od r. 2013). Zároveň byl uměleckým vedoucím Dětské opery Olomouc při SGO (2006–2016), pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). Tuto katedru absolvoval v roce 1995, muzikologii na FF UP v roce 1998. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (T. N. Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003). V letech 1996 – 98 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory převážně minimalistického stylového okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava, Letní barokní scéna Chrudim, Mezinárodní festival Petra Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou, Theatrum Kuks ad. Se souborem prezentoval ČR netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.
1. února 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla v Praze Bušení do železné opony operu Yta innocens (Nevinná Yta). Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, ale nakonec se rozhodl pro nové zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V letech 2009–2010 vytvořil a premiéroval rozsáhlé hudební drama Labyrint vášně. V roce 2011 uvedlo Národní divadlo v Brně ve světové premiéře jeho operu La Dafne (společně s V. Zouharem). Volná rekonstrukce nedochované Monteverdiho Ariadny (společně s V. Zouharem) získala na festivalu Opera 2020 cenu za divácky nejúspěšnější inscenaci.
Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika), tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V letech 2005–2010 zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici nad Moravou, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy. V roce 2021 zakoupil rozsáhlou zemědělskou stavbu v obci Měrotín, kterou hodlá přebudovat na Hudební divadlo v kravíně.