čtvrtek 8. prosince 2022 v 19:00 hodin
Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci
Kaple Božího Těla, Univerzitní 3, Olomouc
I-ME je výzkumný a experimentální operní projekt, který se snaží zkoumat nové hudebně-divadelní formy a otevřít hranice chápání toho, čím opera může být. Východiskem projektu je použití textů a slov v rámci vývoje raných oper pozdní renesance, jejichž libreta silně čerpala z Ovidiových Proměn. Jedná se o čtvrtý díl volného operního cyklu ECHO-Metamorphoses, který režisér Rocc zahájil v roce 2015 společně s Vítem Zouharem (Prague Quadrennial 2015) a na kterém spolupracovali Natalia Ushakova (Festival Opera Praha, 2017) a ISHA Trio (Prague Quadrennial 2019). Složitá historie raných oper a jejich intelektuální zázemí při pokusech o moderní realizaci řeckého dramatu podle historických principů zůstává fascinujícím hlavolamem pro současnou praxi. Samotné libreto v různých živých, mrtvých a uměle vytvořených jazycích pracuje s mytologickým námětem Echa a s řadou epigramů ze slavné Anthologia Graeca ze 7. století př. n. l. Samotné epigramy nám dávají obrovský vhled do vývoje poezie a jejího prolínání s pamětí a časem. Doslovný překlad slova epigram je „nápis“ a tyto nápisy fungují jako podněty pro cestovatele podél cesty. Jsou to aforistické výpovědi o životě obecně, reflektující lidský úděl, úvahy o ztrátě, jsou dokumentací touhy a sexuálních výstřelků, stejně jako hrou se slovy a pojmy, ale především hrou samotného času. Velké mýty zůstávají přítomné v celé antologii, ale jsou konfrontovány realitou každodennosti. V současnosti fungují jako nalezené předměty – náměty, často vzdálené a odpudivé, ale také zvláštně blízké a přítomné. Výzkum starověké hudby překvapivě vyústil ve zkoumání melodie a vynález jednoduchých stupnicových postupů. Zvuk zkoumá možnosti něčeho zcela elementárního a tím otevírá nové akustické, vokální a prostorové možnosti. Kompozice obsahuje řadu fragmentů, které lze pozorovat jako mozaiku. I-ME odráží příběhy, události a osudy – to, co se stalo nelze zapomenout tak dlouho, dokud jsou nápisy čitelné. A když budou zapomenuty, budou přítomny jejich nepřítomností. Nápisy jsou hraniční kameny, které vymezují území myšlenek, zákonů, přesvědčení a činů. Projekt I-ME je tedy ozvěnou nezapomenutelného.
Performance trvá přibližně 60 minut bez přestávky.
Fotografie z představení a zákulisí (c) Omar Delgado (https://fotoclaire.com/i-me) >>
koncept / hudba / sound art / live performance David Ryan (UK/IT)
koncept / hudba / sound art / live performance Vít Zouhar (CZ)
koncept / inscenace Rocc (SI)
hlas Katja Konvalinka (SI)
performer Sanja Nešković Peršin (SI)
zvuk Jaroslav Topinka (CZ)
produkce Slovinské komorní hudební divadlo (SI)
ve spolupráci s: Městské muzeum Lublaň (SI), Festival Opera Schrattenbach (CZ), Opera Aperta (UK), Opera eXperiment (CZ), Univerzita Palackého v Olomouci (CZ)
Za finanční podpory: Ministerstvo kultury České republiky, Olomoucký kraj, Statuární město Olomouc
je vizuální umělec a hudebník. Studoval na polytechnice v Liverpoolu a Coventry a také byl stipendistou v Hamburku, Lübecku a Berlíně. Také studoval u klarinetisty Dona Rendella.
Ryan vystupoval v Danish Radio, UNAM Mexico, BBC Radio 3, Resonance FM, Glasgow CCA, Radio Slovenija, Sky Italia Classica TV. Koncertoval na mnoha festivalech včetně Nuova Consonanza, Rome (2009), Sonic Illuminations, British Film Institute, Londýn (2009) a Namusica (2013/14), Neapol, Itálie. Mezi jeho nedávné výstavy patří Crossing Abstraction (Berlín a Erfurt, 2009/2012); Afterimage (Emerson Gallery, Berlín, 2013); At the Point of Gesture (Turps Gallery; Wimbledon Space, 2014/2015); Drawing towards Sound (Stephen Lawrence Gallery, University of Greenwich, 2015); Ex Roma (APT Gallery, Londýn, 2017) a In Nomine Luce (Museale Complesso, Santa Maria Della Scala, Siena, 2017). Zúčastnil se také Benátského bienále (2015) ve spolupráci s italským skladatelem Nicolou Sanim. Promítání jeho videoděl se konalo v berlínském Konzerthausu; moskevské Čajkovského konzervatoři; Issue Project Space, New York; Darmastadt Ferienkurse for Neue Musik; AngelikA, Bologna a Qo2 v Bruselu, Belgie. Spolupracoval s různými soubory na provedení skladeb Johna Cage, Karlheinze Stockhausena, Christiana Wolffa, Michaela Pisara, Catherine Lamb, Michaela Parsonse, Cornelia Cardewa a mnoha dalších, včetně premiér skladeb Christiana Wolffa, Earla Browna, Ennia Morriconeho, Christopha Guirauda a Philla Niblocka. V roce 2016 byl Abbey Fellow at the British School v Římě. Představení nedávného intermediálního díla Recitativo – Fragments after Lucretius and Negri se konala ve Velké Británii i v zahraničí. V současné době je docentem výtvarného umění na Anglia Ruskin University v Cambridgi. V roce 2020 byl porotcem Mezinárodní skladatelské soutěže Franco Evangelisti v Římě a v roce 2020 byla na projektu Radiophrenia v Glasgow vysílána jeho skladba Aphorisms 2: The Modern Monologue a jeho video Via di San Teodoro 8 (2011/2021) bylo uvedeno na Video Poetry Festival v Aténách 2021.
je skladatel, muzikolog, profesor a prorektorem Univerzity Palackého v Olomouci. Je autorem a spoluautorem jedenácti oper (včetně Coronide, Torso, La Dafne, Echo, L'Arianna, Sara'smile) a více než šedesáti orchestrálních a komorních děl (včetně Brána slunce, Blízká setkání zběsilostí srdce), zvukových instalací a hudebních her (včetně Arcadi, GArdenME, Tastes, Plain, EUOUAE). Jeho hudba je spojována s minimalismem a postmodernou. Mnohé z jeho skladeb byly objednány prestižními institucemi a soubory jako Národní divadlo Praha, Národní divadlo Brno, Pražské jaro, Moravský podzim, Orchestr Berg, Terezín Music Foundation nebo Ensemble Damian, a jsou pravidelně uváděny a nahrávány v Evropě. Zouharova díla byla vydána na několika CD. Jeho divadelní díla byla na repertoáru Národního divadla v Praze (Radúz a Mahulena, Monsigneur de Pourcegnac), Národního divadla Brno (La Dafne, Noci Dnem, Otvírání pramenů Alfréda Radoka), Ensemble Damian (Coronide, Torso, Saeculum Coronatum, L'Arianna) a operapovera (Echo). Zouhar úzce spolupracuje s umělci Roccem, Tomášem Hanzlíkem, Sárou Medkovou, Ivo Medkem, Martinem Hermanem, Tomášem Hrůzou, J. A. Pitínským a dalšími. Vít Zouhar tvoří společně s Gabrielou Coufalovou, Jaromírem Synkem a Tomášem Hrůzou SJ Laptop Ensemble. Jako rezidenční skladatel působil Zouhar v IEM Graz a ve Werkstadt Graz a získal různá prestižní ocenění včetně Ceny Alfréda Radoka nebo ceny Libuška Festival Opera. V roce 2001 založil program Slyšet jinak, zaměřený na nové způsoby podpory hudebního vzdělávání a skupinového skládání. Vydal osm knih o hudbě (včetně Composing in the Classroom – s Ivo Medkem a Jaromírem Synkem; Milý příteli: Dopisy Bohuslava Martinů Zdeňku Zouharovi; Postmoderní hudba? Německá debata na konci 20. století) a více než padesát recenzovaných časopiseckých článků, kapitol a dalších textů. Mezi jeho poslední publikace patří kritické vydání komorních kantát Bohuslava Martinů (Baerenreiter, 2016) a dopisy Martinů Miloslavu Burešovi a Miloši Šafránkovi (společně s Gabrielou Coufalovou, Univerzita Palackého, 2017, 2019, 2020). Zouhar zrekonstruoval původní verzi Poème électronique od Edgarda Varèse pro IEM-CUBE Graz a podílí se na The Bohuslav Martinů Complete Edition.
je operní režisér, scénograf, dramaturg, performer, operní manažer a pedagog. Vystudoval operní režii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Poté následovalo postgraduální studium scénografie na Vysokých školách umění a designu v Curychu a v německém Offenbachu nad Mohanem. Získal stipendium Ministerstva kultury Republiky Slovinsko a podporu Slovinské akademie věd a umění. Jeho pseudonym je poctou Marii Mrázkové, Roccově profesorce operního herectví a jeho učitelce života. Rocc nastudoval více než 60 operních inscenací v Národních divadlech v Praze, Brně, Ostravě, Lublani a Rize, ve Vratislavské opeře, Opeře Bergen a jinde. Jeho projekty byly prezentovány na několika mezinárodních festivalech, např. Lublaňský festival, Janáček Brno, Moravský podzim v Brně, Festival Opera v Praze, Pražské Quadriennale, Festival soudobé hudby Varšavský podzim, Festival duchovní hudby v Pordenone, ISCM World Music Days, Bergen International Festival, Audio Art Festival v Krakově, Day of the Composer v Nizozemí, Expozice nové hudby v Brně. Rocc má vřelý vztah k současné opeře, která kombinuje alternativní sound-art, performativní a instalační umění, nová média a site-specific projekty. Je iniciátorem a uměleckým vedoucím souboru Opera eXperiment, který se zaměřuje na současnou a experimentální hudebně-divadelní estetiku. V sezoně 2007/2008 zastával Rocc post dramaturga Slovinské národní opery v Mariboru. V sezoně 2008/2009 působil jako zástupce uměleckého šéfa a dramaturg Janáčkovy opery Národního divadla Brno, v letech 2009–2011 byl uměleckým šéfem Janáčkovy opery a členem dramaturgické rady Mezinárodního festivalu Janáček Brno. V letech 2011–2013 byl uměleckým šéfem Státní opery Praha, která je od roku 2012 přidružena k Opeře Národního divadla Praha. V letech 2013–2019 byl uměleckým šéfem Slovinské národní opery ve své rodné Lublani. V roce 2018 získal Rocc Uznání za významná umělecká díla, nejvyšší umělecký titul Univerzity v Lublani, který je ekvivalentem vědeckého titulu doktor věd. Působí také jako pedagog operní režie a operního herectví a jako člen odborných porot.
studovala hru na klavír a zpěv v Lublani ve Slovinsku a poté pokračovala ve Štýrském Hradci v Rakousku. Doktorát získala na univerzitě v Lublani v roce 2018. Poprvé účinkovala v Mozartových operách v Theater im Palais Graz (jako Despina – Cosi fan Tutte, Zerlina – Don Giovanni, Servilia – La Clemenza di Tito, První dáma – Kouzelná flétna). Objevila se také v Městském divadle v Leobenu jako Mařenka (Prodaná nevěsta), Gretchen (Der Wildschütz), Hortenzie (Der Opernball). V Lublaňské opeře debutovala v roce 2006 v roli princezny Ninetty (Láska ke třem pomerančům) a zpívala zde mimo jiné Deník Anny Frankové (Grigori Frid), Fanny (Rossini – La cambiale di Matrimonio), na letním festivalu ve Splitu v Chorvatsku zpívala Zerlinu (Don Giovanni) a zpívala také v Opeře Maribor. Je předsedkyní Slovinského komorního hudebního divadla, kde zpívala mnoho rolí, včetně McNeffových Beyond the Garden, Menottiho The Telephone a The Old Maid and the Thief a Nymanova The Man who mistook his Wife for a Hat. Prosazovala díla slovinských skladatelů, jako jsou Tomaž Svete, Pavel Mihelčič, Dušan Bavdek, Tina Mauko, Iztok Kocen a Bojana Šaljić Podešva.
je umělkyně, choreografka a performerka. Po absolvování Střední hudební a baletní školy v Lublani pokračovala ve studiu baletu na baletní škole Rosella Hightower ve Francii. Jako vítězka mezinárodních stipendií studovala na různých tanečních a baletních workshopech ve Vídni a New Yorku. Působila jako uznávaná sólistka baletu Slovinského národního divadla v Lublani, kde působila jako choreografka a v letech 2014 až 2019 jako umělecká šéfka baletu. Podílela se na řadě divadelních a tanečních představení současné domácí i zahraniční produkce. Se svými projekty objela domácí i zahraniční festivaly. V roce 2019 obdržela Župančičovu cenu města Lublaně za vynikající tvorbu v oblasti umění a kultury. V nejnovějších projektech zkoumá možnosti prostoru a času a proplétá prvky performativního a vizuálního umění.