úterý 18. 11. / 18:00 / kaple Božího těla, Umělecké centrum UPOL
Tomáš Hanzlík: Svita in d (2020)
Toccata
Canon
Sarabanda
Bouré
Rondo
Martin Smutný – klavír
Milada Červenková: Sonáta in C pro klavír (1985), premiéra
Andante
Vivo
Andante, Allegro vivace
Filip Martinka – klavír
Tomáš Hanzlík: Sonáta D dur (2021)
Adagio miracoloso
Allegretto pittoresco
Martin Smutný – klavír
Vít Zouhar: Drásnění (2004)
Monika Bažantová Vavříková a Martin Smutný – klavír
Milada Červenková
Milada Červenková (roz. Orsagová), skladatelka, houslistka a klavíristka se narodila v Třebíči (1947) v rodině učitelů hudby, kteří od dětství podporovali její hudební nadání včetně tvůrčího. Profesionální vzdělání získala na konzervatoři v Brně v oborech housle (J. Stanovský) a klavír (Z. Zámečníková). Po absolutoriu nastoupila jako houslistka do Moravské filharmonie v Olomouci, kde působila do roku 2005. Nejdříve komponovala autodidakticky a posléze si doplnila kompoziční vzdělání u profesora Báchorka na ostravské konzervatoři, kterou ukončila Passacaglií pro velký orchestr.
Autorka se věnuje převážně instrumentální komorní hudbě. Její díla zazněla na koncertech Asociace hudebních umělců a vědců v Olomouci, Brně, Ostravě a Plzni. Také se každoročně zúčastňuje podzimní přehlídky Dny soudobé hudby v Praze, pořádané Společností českých skladatelů. Podvakrát byla také hostem na hudebním festivalu v německém Heidelbergu. Za Sonátu pro housle a klavír získala v r. 1993 Prémii Českého hudebního fondu.
Klavírní Sonáta in C je třívětá. První věta sleduje přísně sonátovou formu (expozice o dvou tématech, provedení a repríza). Věta druhá slučuje v jedno dvě části sonátového rozvrhu, scherzo a volnou větu. V její první části sledujeme jemný nepřetržitý osminový pohyb v nepravidelných taktech. Střední díl přejde do meditativnější polohy a po návratu k prvnímu tématu spěje skladba k vítěznému konci. Třetí věta obsahuje nejvíce tempových a výrazových kontrastů. Pomalý úvod vystřídají témata v rychlém tempu, střední díl se vrací k hlavnímu tématu první věty, ale v jakési groteskní podobě. Celá sonáta nakonec vyústí v triumfální závěr.
Ačkoliv vznik sonáty spadá do roku 1985, nebyla shodou okolností dosud provedena a zazní dnes v premiéře.
Vít Zouhar
Vít Zouhar (*1966), hudební skladatel, muzikolog a profesor Univerzity Palackého v Olomouci. Je autorem nebo spoluautorem jedenácti oper (Pinocchio, L´Arianna, La Dafne, Coronide, Torso, ECHO), více než šedesáti orchestrálních a komorních děl (Brána slunce, Blízká setkání zběsilostí srdce, Pinnascolumbae), hudebních her a zvukových instalací (Arcadi, zaHRAda, Tastes, Planina, EUOUA). Jeho hudba je spojována s minimalismem a postmodernou. Zouhar je nositelem Ceny Alfréda Radoka, ceny NUBERG, cen Generace a mnoha dalších ocenění. Řada jeho skladeb vznikla na objednávku (Národní divadlo v Praze, Národní divadlo v Brně, Pražské jaro, Moravský podzim, Orchestr Berg, Ensemble Damian) a je pravidelně prováděna a nahrávána v Evropě a USA. V roce 2001 Zouhar založil program Slyšet jinak, který je zaměřen na komponování v hudební výchově. V roce 2015 založil Different Hearing Laptop Ensemble. Jeho teoretické práce jsou zaměřeny na hudbu 20. a 21. století (Bohuslav Martinů, minimalismus, hudební postmoderna). Od roku 2008 vede soubornou edici korespondence Bohuslava Martinů. V letech 1992–2004 Zouhar působil na Institutu pro elektronickou hudbu na Univerzitě hudby a dramatických umění ve Štýrském Hradci. Od roku 1992 přednáší na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 2010–2025 byl prorektorem Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2025 je proděkanem Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2024 je předsedou správní rady Nadace Bohuslava Martinů.
Příběh skladby Drásnění vznikal v době, kdy jsem hledal ideální způsob opracování dřeva pro novou podbeskydskou roubenici. Zatímco jsem rozplétal hudební mikropříběhy, narazil jsem na postup, kdy měkká vrstva dřeva ustupuje pod ocelovým kartáčem a kresba budí zdání věčnosti. Našel jsem drásání. Symbolicky mi připomínalo vrstvy, v nichž se rozkrývaly mikropříběhy nové skladby. Prolnutím zdánlivě nespojitého, skladby o „českých snech“ s hledáním povrchů dřev, vzniklo drásnění, sousloví, které je drobnou variací na fascinující řemeslný postup, i odkazem na festival, pro který jsem skladbu napsal. Atmosféru kompozice snad vystihuje nejlépe.
Skladba vznikla z podnětu Aleše Březiny na objednávku festivalu České sny – Concentus Moraviae v roce 2004. Je věnována Renatě a Igoru Ardaševovým, kteří ji v témže roce premiérovali a od té doby mnohokrát brilantně provedli na domácích a evropských pódiích. Klavírní duo Monika Bažantová Vavříková, Martin Smutný skladbu úspěšně interpretuje od roku 2018.
–Vít Zouhar
Tomáš Hanzlík
Hudební skladatel, muzikolog, pedagog a výtvarník Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) získal první hudební vzdělání na ZUŠ v Chocni. Je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Stál u zrodu tří olomouckých festivalů: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (2013–2020). Byl uměleckým vedoucím Dětské opery Olomouc při SGO (2006–16), pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). 1. února 2004 premiéroval v projektu Národního divadla Bušení do železné opony svou operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal objednávku na celovečerní dílo pro soubor Národního divadla v Praze. Zhudebnil anonymní latinský text Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V roce 2011 měla premiéru jeho opera La Dafne (komponovaná společně s V. Zouharem), která byla na repertoáru Národního divadla v Brně až do r. 2019. V roce 2020 získal za inscenaci opery L´Arianna cenu diváků na festivalu Opera v Praze. Společně s kolegou Vítem Zouharem zkomponovali pro Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích operu Pinocchio (2024). Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Jeho specializací na poli staré hudby je kantorská tvorba, tvorba členů piaristického řádu a barokní opery svázané s Českým a Moravským prostředím. Při inscenaci těchto děl se Hanzlík výrazně podílí na jejich výtvarné podobě (návrhy a výroba dekorací a rekvizit, režie). V letech 2005–2010 zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy.
Skladby Svita d moll a Sonáta D dur pocházejí z alba FORTEPIANO klavíristy Martina Smutného.