středa 19.11. / 20:00 / kaple Božího těla, Umělecké centrum UPOL
Tomáš Hanzlík: Stabat mater (2008)
Vít Zouhar: Ritorni per quartetto d’archi (2006, rev. 2008)
I. Allegro
II. Adagio
III. Presto
David Hlaváč: Ten vykotlaný kmen
Tomáš Hanzlík: Smyčcový kvartet č. 2 (2017)
Allegro
Rubato
Allegro
Andante
Gigue – Allegro
Fuga – Andante 7/4
Lamento – Rubato
Allegro 13/8
David Hlaváč: Jsem šťastná
Účinkují: Dorota Grossová – mezzosoprán, Martin Dostál, Arnau Petřivalský – housle, Valérie Chomaničová – viola, Bernat Izard – violoncello, Jakub Sobotka – kontrabas
Vít Zouhar: Ritorni
Skladba Ritorni je dvojitým návratem. Jednak se v ní vracím k italské hudbě 18. století a gestům minimalismu, jednak je návratem k mým operám Noci Dnem a Torso. První a třetí věta se váže k sedmé a jedenácté scéně opery Torso (2003), druhá k páté scéně opery Noci Dnem (2005). Neměl jsem přitom v úmyslu odkazovat k lamentům, ani laudatiím, které původní scény charakterizují, nýbrž navracet se k původnímu hudebnímu materiálu a k jeho „přesazování“ do jiných kontextů.
Skladba vznikla v roce 2006 pro festival Mladé pódium z podnětu Jiřího Kopeckého pro soubor Barocco sempre giovane, který ji premiéroval v nastudování uměleckého vedoucího Josefa Krečmera. Ve verzi pro smyčcové kvarteto zazněla poprvé na festivalu Opera Schrattenbach v roce 2008 v nastudování Damian Quartet.
–Vít Zouhar
Tomáš Hanzlík: Smyčcový kvartet č. 2 / Stabat mater
David Hlaváč: Ten vykotlaný kmen / Jsem šťastná
Žánr smyčcového kvarteta vznikl v období klasicismu odpojením cembala a kontrabasu z tradiční čtyřhlasé barokní sazby. Nově vzniklý soubor příbuzných nástrojů brzo ukázal obrovské možnosti a stal inspirátorem a uživatel nepřeberného množství skladeb. Hudba psaná pro kvarteto měla v zásadě dvojí účel: Jednak to byl levný a nepříliš rušivý soubor pro ambientní použití v rámci salonních společenských setkání včetně domácího amatérského muzicírování, na druhé straně to byl levný soubor pro experimenty provozované v malému kroužku, někdy tvořeném jen členy samotného souboru, často samotnými skladateli. Umožňoval tedy vyzkoušet si něco nového s čím, by standardní většinové publikum mohlo mít problém, v liberálním komorním prostředí bez případných negativních následků. Tedy použití v oblasti „salonní“ i „experimentální“ hudby. Za salonní považuji z dnešního pohledu hudbu, kterou si můžete pustit v autě, nebo u mytí nádobí. Za experiment ale rozhodně nepovažuji jen hudbu, která si klade za cíl dělat všechno úplně nově a nehledí na to, jestli vůbec baví posluchače i interprety s ní být v jedné místnosti. Pro mě je mnohem zajímavější experimentovat s výrazovými prostředky, které jste tak říkajíc už někde slyšeli, ale měnit jejich kontext, slučovat vzdálené styly, hrát si na historickou hudbu, sbližovat vysoké s nízkým, citovat, odkazovat, komunikovat, používat nestandardní způsoby tvorby tónu atd. Snažil jsem se vždy pobavit liberální posluchače, sebe i interprety. 2. kvartet vznikl v r. 2017 na objednávku Rejchova kvarteta. Má charakter svity sestávající z více krátkých částí, kde jsem si chtěl vyzkoušet pestrou a kontrastní náladovou paletu. Zároveň jsem počítal s interprety používajícími historické nástroje v rámci tzv. autentické provozovací praxe.
Kantáta Stabat mater vznikla v roce 2008 na objednávku německého kontratenoristy Steva Waechtera.
Dvě písně Davida Hlaváče pocházejí z projektu Let´s baROCK!, což je koncertní program souboru Geisslers Hofcomoedianten Petra Haška. Jedná se písně z jejich divadelních her, které jsem dostal za úkol zaranžovat do barokního hávu.
–Tomáš Hanzlík
Vít Zouhar
Vít Zouhar (*1966), hudební skladatel, muzikolog a profesor Univerzity Palackého v Olomouci. Je autorem nebo spoluautorem jedenácti oper (Pinocchio, L´Arianna, La Dafne, Coronide, Torso, ECHO), více než šedesáti orchestrálních a komorních děl (Brána slunce, Blízká setkání zběsilostí srdce, Pinnascolumbae), hudebních her a zvukových instalací (Arcadi, zaHRAda, Tastes, Planina, EUOUA). Jeho hudba je spojována s minimalismem a postmodernou. Zouhar je nositelem Ceny Alfréda Radoka, ceny NUBERG, cen Gerenrace a mnoha dalších ocenění. Řada jeho skladeb vznikla na objednávku (Národní divadlo v Praze, Národní divadlo v Brně, Pražské jaro, Moravský podzim, Orchestr Berg, Ensemble Damian) a je pravidelně prováděna a nahrávána v Evropě a USA. V roce 2001 Zouhar založil program Slyšet jinak, který je zaměřen na komponování v hudební výchově. V roce 2015 založil Different Hearing Laptop Ensemble. Jeho teoretické práce jsou zaměřeny na hudbu 20. a 21. století (Bohuslav Martinů, minimalismus, hudební postmoderna). Od roku 2008 vede soubornou edici korespondence Bohuslava Martinů. V letech 1992-2004 Zouhar působil na Institutu pro elektronickou hudbu na Univerzitě hudby a dramatických umění ve Štýrském Hradci. Od roku 1992 přednáší na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 2010-2025 byl prorektorem Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2025 je proděkanem Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2024 je předsedou správní rady Nadace Bohuslava Martinů.
Tomáš Hanzlík
Hudební skladatel, muzikolog, pedagog a výtvarník Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) získal první hudební vzdělání na ZUŠ v Chocni. Je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Stál u zrodu tří olomouckých festivalů: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (2013–2020). Byl uměleckým vedoucím Dětské opery Olomouc při SGO (2006–16), pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). 1. února 2004 premiéroval v projektu Národního divadla Bušení do železné opony svou operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal objednávku na celovečerní dílo pro soubor Národního divadla v Praze. Zhudebnil anonymní latinský text Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V roce 2011 měla premiéru jeho opera La Dafne (komponovaná společně s V. Zouharem), která byla na repertoáru Národního divadla v Brně až do r. 2019. V roce 2020 získal za inscenaci opery L´Arianna cenu diváků na festivalu Opera v Praze. Společně s kolegou Vítem Zouharem zkomponovali pro Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích operu Pinocchiio (2024). Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Jeho specializací na poli staré hudby je kantorská tvorba, tvorba členů piaristického řádu a barokní opery svázané s Českým a Moravským prostředím. Při inscenaci těchto děl se Hanzlík výrazně podílí na jejich výtvarné podobě (návrhy a výroba dekorací a rekvizit, režie). V letech 2005–2010 zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy.
David Hlaváč
David Hlaváč (nar. 13. 1. 1981) je hudební skladatel, aranžér a hráč na klávesové nástroje.
Formální hudební vzdělání získal na Konzervatoři Jaroslava Ježka, kde absolvoval obor skladby a dirigování. Spoluzaložil autorskou kapelu Střídmí klusáci v kulisách višní. Kapela hraje výhradně vlastní autorskou tvorbu, ve které propojuje hudbu s divadlem, poezií a stand-up comedy. „Neřekl bych, že mystifikujeme, spíš se snažíme zachovat prvek tajemství, záměrně zamlčovat a nechat lidem prostor na uvažování, co je vlastně pravda a jak to vlastně je. Řečeno s Tomem Waitsem, interpret na sebe nemá říkat všechno,“ říká Hlaváč ke specifické poetice písní i vystoupení Střídmých klusáků.
Je autorem mnohých scénických divadelních hudeb (např. „Želary“ – MDP, „Dvě komedie v komedii“, „Magdalena lascivní i kajícná“ – Geisslers Hofcomedianten, „Rychlé šípy RELOADED“ – Západočeské divadlo Cheb, „Racek“, „Gulliverovy cesty“ – D21 atd). Pro Jihočeské divadlo složil rodinný muzikál „Kronikáři“, který zde měl premiéru 17. března 2017. Hraje také divadlo pro děti v rámci souboru Ekotrip a kapely Ekopela, zaměřující se na písně s ekologickou tématikou.
David Hlaváč se věnuje i vážné hudbě. Je autorem např. krátké mše „Missa Brevis“. „Jde o zhudebnění klasického mešního ordinaria, které hudebně zpracovalo již spousta významných hudebních skladatelů jako např. Palestrina, Händel, Beethoven nebo Verdi. Mé pojetí vychází ze zajímavých spojení hudebních těles (smíšeného sboru, smyčců, dechové sekce a obsazení klasické beatové kapely) a hudebních žánrů (klasické hudby, jazzu, gospelu a hudby populární),“ popisuje své dílo Hlaváč.
V oblasti filmové hudby má zatím Hlaváč za sebou dva počiny. Vedle filmu Tomáše Vorla Instalatér z Tuchlovic, jde o televizní dvojdílný film Metanol. S textařem Matějem Podzimkem vytvořil kromě toho 2 původní písně do seriálu TV Nova Ulice.
Zdroj: ČSFD.cz